Ukázka z dopisů 1

Davson dne 11/11 1931

33 roku synem zlateho a dalekeho severu! Kapitan Jan Welzl slavil začatek jeho 34teho roku dně 27tého řijna 1931 za polarniho obyvatele, a oznamuje: Od roku 1883 byl jsem světskym tulakem a tak až do dnes. Procestoval jsem neskorem celou Evropu pěšky. Potem jsem byl na talianskich a anglickich namořňich loďich zaměstknam za namořnika. Byl jsem topičem. Cestoval jsem do Asiji, do Afriki, Australije, a nazad kolem jizdňi a severňi Ameriki do Evropi. Vroce 1888 byl jsem volani k vojsku sloužil jsem v Brňě a Krakově u dělostřelcu. Vroce 1891 jsem byl propuštěni na dovolenou. Přijel jsem domu, a vzal jsem kratky odpočinek. Za nejaky deň jsem odcestoval do Vidně, kde jsem dostal Arsenali praci. Prace trvala jen 3 tydňe a skončila. Pusťil jsem se potem do Triesta, a pracoval jsem tam Arsenale na opravach namořňich loďich. Brzy potem matka zemřela, kde jse mňe ňic otom neoznamilo. Když jsem přišel potem domu tak jsem slyšel tu smutnou novinu potej zemřele. Studeno krvavě jsem zas odcestoval, a v roce 1893 jsem, jsi vyložel plan na cestovaňi kolem světa. Muj majetek byl 4 krejcari. Vzal jsem směr do Janova talianska. Tam jsem se dostal za topiče na jednu Anglicko lodě, ktera mňe do Vladivostoku přivezla. Tam jsem odešel, dostal jsem praci do Port Arthura Mandžuriji na kratky čas, a stam odsuď jsem odcestoval na transsibirijanskou železňici, a tam jsem pracoval, až jse prace skončila. Potem jsem zajel do Irkuska tam jsem jsi koupil koňika a vozek a odcestoval jsem přes Sibiriju do polarňich končin ledoveho moře. Cesta trvala 4 roky. Tak odroku 1883 až do roku 1898 jsem procestoval 108.000 kilometru. Stoho bylo 17.000 kilometru přes Sibiriju a 3.000 km kolem a křižem po Evropě ňekolikrate. Tu cestu jsem konal po Evropě pěšky. Dneska už je 33 rok co stravuju muj život vtěch dalekych polarňich končinach. Žiju osamotě, v pralesoch, a pusťinach. Živim jsem zlovu. Muj nedelši čas stravim kolem jezer, kde chytam rybi, a ten druhi čas zalovce. Druhym padem žiju jako poustevňiček vtěch věčnych pustinach. Mam k radosťi sobu a dvě veverky, kterem jsem dal dobre poučeňi. Tu sobu jsem potkal pralesi vnaramne smutne postavě. Soba ochroměla na uťeku jejich nepřiteloch tak sylňe že ji nebylo možna, dalejc uťikat. Slitoval jsem se naňi, vzal jsem ji domu, a tam jsem ji vyličel tu pořezanou nohu, ktera byla od padanych stromu poškozena. Sobu když jse uzdravila, tak zvostala zrovna umě, a pasla jse kolem chatrči. Mam radosť že mam zajem na tom zviřatku.


zpět >>