Mládí a tovaryšská léta

Jan Welzl se narodil  15. srpna roku 1868 v moravském Zábřeze, v tehdejším Rakousku-Uhersku. Jan strávil dětství přímo v centru města, které bylo převážně německé.  Jeho rodina nebyla příliš bohatá. Mamince se v Zábřeze neřeklo jinak než Butter Klára, tedy Máslová Klára. Tato přezdívka pocházela z její živnosti – prodávala v hokynářství v domě Pod Podloubím, ve kterém je dnes muzeum se stálou expozicí Jana Welzla. 

Welzl neměl pravděpodobně žádné sourozence, prarodiče zemřeli před jeho narozením a i otce poznal patrně velmi málo, protože ten pracoval ve Vídni jako sluha, i když byl vyučeným kloboučníkem. Rodný dům Jana Welzla je na dnešním Masarykově náměstí, tedy v centru města. Nyní je v něm prodejna Vodník. Jan navštěvoval česko-německou školu a tak pro něj byly oba dva jazyky patrně rovnocenné. Sám ale vždy hrdě prohlašoval: „Su Čech moravské národnosti!“ 

Po absolvování školy se vyučil v nedaleké Zvoli zámečníkem. Tehdy bylo zcela běžné, že se tovaryši vydávali „na zkušenou“. Jan Welzl se vydal také do světa a hned ukázal, že má toulavé boty a cestovatelskou povahu. Pěšky prošel Rakousko, dostal se do italského Janova, kde krátce pracoval, pak přešel Balkán nějakou dobu pracoval v Braile v dnešním Rumunsku poblíž Moldavských hranic.

V říjnu roku 1888 nastoupil na vojenskou službu k pevnostnímu dělostřelectvu, nejdříve do Brna a pak byl přeložen do Krakova. Později vždy vzpomínal na vojnu jako na dobu nesvobody, kdy se cítil „zvotročené“. Z vojny se vrátil po třech letech, tedy roku 1891. Nějakou dobu pracoval ve Štěpánově u Olomouce, Vídni a Terstu.  Roku 1892 zemřela jeho maminka. Welzl v té době neměl téměř žádné příbuzné. Ani o otci nemáme jasné zprávy. Jeho matka již dříve při sčítání lidu uvedla, že je vdova. Jana v rodném Rakousko-Uhersku nic nedrželo. Povaha mladého chlapce toužila po dobrodružstvích, po širém světě. Však co se  již dříve naposlouchal historek v přístavních krčmách v Terstu a Janově. 

V jeho hlavě uzraje rozhodnutí navždy odejít do světa, uchopit život do svých rukou, jít za svým štěstím.