Cesta Sibiří

Rekonstrukce cesty Jana Eskymo Welzla
Rekonstrukce Welzlovy cesty Sibiří
Cesta Sibiří - Novosibiřské ostrovy
Novosibirské ostrovy

Sibiř je obrovská, neprostupná a v té době ještě ne zcela kolonizovaná. Přesto tam vedou od nepaměti cesty – po vodě i po souši,kterými se první dobyvatelé kozáci a později odvážní cestovatelé, kupci, lovci a úředníci carské správy dostávali prakticky všude. Je to také země trestanců a země, kde dochází k obrovskému vymírání původních obyvatel. V době Welzla je to ale i země, která zažívá příliv lidí, kteří zde hledají podobně jako on nový domov. Málokdo se ale vydává tak daleko na severovýchod, jak to udělal Jan Welzl. Pro většinu přisídlenců končí Sibiř u Jakutska. Popis Welzlovy cesty Sibiří uvedený v knihách vypadal mnohdy zmateně a obsahoval někdy i špatné názvy. Proto už také v této chvíli někteří Janovo vyprávění zpochybňují, přičemž poukazují na některé nesrovnalosti apod. Pokud ale provedeme rekonstrukci Janovy cesty Sibiří a porovnáme vše fakty té doby, tak Welzl vždy přirozeně sledoval historické cesty, či mnohdy spíše stezky, kterými se putovalo do Jakutska, Verchojanska a pak dále na východ až do oblasti Kolymy. Cestu do oblasti Kolymy, kterou velmi zkušení cestovatelé dokázali zvládnout za několik měsíců absolvoval Welzl po svém způsobu a trvalo mu to tři roky. To bylo způsobeno tím, že cestoval v létě, kdy se místní terén stává na mnoha místech zcela neprostupný. Volil různé okliky a také bloudil. Nikam nespěchal a s károu taženou odolným sibiřským poníkem se pomalu, den za dnem probíjí drsnou přírodou. Nebezpečí je zde hodně – ne ani tak od divoké zvěře, ale zejména od lidí. Lehce se může stát obětí přepadení. Osamělého cestovatele by už nikdo nikdy nenašel a vlastně by ho ani nikdo nehledal.


Rizika si uvědomuje i Jan Welzl, když své šance vyhodnotí slovy: „Prondu-prondu, neprondu-neprondu!“ A Jan Welzl prošel - podél veletoku řeky Leny, přes zlatá pole u Vitimska do Jakutska, přes nebezpečný Verchojanský hřeben do Verchojanska, přes močály až k řece Indigirce a konečně přes Čerský hřeben do oblasti Kolymy. Cesta to nebyla jednoduchá, Welzl mnohokrát bloudil. Byl odkázán na informace, které se dozvídal po cestě, postupně se adaptoval na místní prostředí. Vše komplikovala jeho absolutní neznalost map i jazyků. Na konci své cesty mění poníka za sobí spřežení. Popis poslední části jeho putování je zachycen v knihách dost chaoiticky, což je škoda a opět to zavdává příčinu k pochybnostem. Welzl cestoval po Čukotce. Byl na Anadyru, Medvědích ostrovech, Koljutčinu a také měl navštívit ostrov Sv.Vavřince. Nakonec ho vysadila velrybářská loď na ostrovech Novosibirských.


Ukázka z knihy "SVOBODA POD BODEM MRAZU
Příběhy a záhady, které zanechal největší český polárník
Jan Eskymo Welzl"

Cesta Sibiří - Ukázka z knihy